Téma dne: Pong nesměl přežít...

V posledním Instinktu mě zaujal článek o gorile Pongovi. Příběh až z červené knihovny, leč s tragickým koncem.

Když pražská ZOO postavila nový, moderní pavilon pro opice, neměla do něho nájemníky. Zahradu zkontaktoval jistý veterinář, že by pro ně měl nabídku gorily. Ovšem převoz nebyl vůbec jednoduchý, protože Pong neměl doklady o původu. Kdysi byl odchycen v divočině a na černém trhu prodán katarskému šejkovi, pro jeho děti. Pong se měl v rodině "dobře". Živen hranolkami a colou byl šéfem lidské smečky, což se začalo vymkat z rukou a Pong postupně útočil na všechny členy rodiny, včertně dětí. Šejk se ho proto chtěl zbavit a budiž mu ke cti, že ho nenechal zabít, ale přes veterináře nabídl zoologické zahradě. Přes rok trvalo složité vyřizování dokladů o původu a poté byl Pong slavnostně přivezen do pražské ZOO. Po čase k němu přibyli další čtyři gorily. Pong se s nimi sžíval těžko, ošetřovatelé o něm tvrdí, že byl zpoloviny polidštěný, nepoznal jiného gorilího parťáka, pouze člověka. Nemohl překousnout vůdcovského postavení gorilího samce, často měli mezi sebou šarvátky a pranice. Poslední tři měsíce před povodněmi nastal zlom... Samice ho vzaly mezi sebe, dokonce spolu vymýšleli různé skopičiny a zlomyslnosti, bylo vyhráno! Jen ze samce měl pořád respekt...

A pak přišel rok 2002 a s ním katastrofální povodně.... Architekti naštěstí mysleli na staletou vodu, ačkoliv nikdo nepředpokládal, že se horní dveře ve věži, které vedou do prázdna, někdy použijí. Ve chvíli, kdy voda zalila údolí s pavilonem, byl slyšet křik goril z věže, což byla dobrá zpráva - gorily žijí! Ovšem po čase se voda začala valit i do horní věže. Dveře do prázda byly naštěstí dobře promyšlnou záchranou. Z věže ale vyšli jen gorily čtyři.... Po opadnutí vody našli ošetřovatelé Ponga schouleného u sebe v koutku. Zřejmě křik a obava před samcem nedovolil propuknout pud sebezáchovy a jít za ostatními.

V souvislosti s povodněmi byl pro mě známý pouze příběh lachtana Gastona, o Pongovi jsem se dozvěděla až včera. A protože Kryštůfek jede zítra do ZOO, poprosím tetu Haninku, aby si u goril vzpomněli také na Ponga.

Téma: Tragédie Polska

10. 4. 2010

Chtěla bych touo cestou projevit účast s polským národem a jejich neuvěřitelnou a mrazivě symbolickou tragédií. Jsem obyčejná Češka nemající zvláštní vztah k Polsku, přesto mě toto neštěstí lidsky zasáhlo.

Upřímnou soustrast všem pozůstalým.

Velikonoční pondělí

Pomlázka:
České Velikonoce charakterizuje živá tradice pomlázky, konané po církevních velikonočních slavnostech převážně na Velikonoční pondělí, které patří k hlavním dnům jarního koledování. Velikonoční pomlázku známe z našich pramenů od středověku a má více podob. Jiná je na venkově, jiná je ve městech, liší se i od západu na východ.

Pojem velikonoční pomlázka má tři hlavní významy:

znamená obyčej šlehání dívek a žen jarními pruty, většinou spojené s koledováním
pomlázka znamená také prut, častěji spletené pruty
pomlázka jako velikonoční dar
Přestože v našich zemích je největší výskyt velikonoční pomlázky i prostorová koncentrace obyčeje ve střední Evropě, jsou u nás lokality, kde je pomlázka jako mrskání děvčat (žen) neznámá. Podle zpráv od konce 19. Století místy v jihozápadních Čechách a jižních Čechách (mezi Českým Krumlovem a Českými Budějovicemi) děti koledovaly o červené vejce bez mrskání.

Polévání vodou:
Podle pramenů z 19. A 20. Století se rozvinuly obyčeje polévání vodou, házení do vody apod. na stejných komunikačních principech jako pomlázka: Jako velikonoční obřad koledování a jako projev zájmu o dívku. Na rozdíl od pomlázky má velikonoční „oblevačka“ omezený lokální výskyt a soustřeďuje se na severovýchodní Moravě, místy na Valašsku, více na Lašsku a ve Slezsku.

Velikonoční vejce:
O velikonocích je vejce odměnou koledníkům, darem a předmětem zdobení. Vejce je velikonoční svěcenkou, rituálním prostředkem lidové víry, samostatným pokrmem a významnou součástí velikonočních jídel, místy předmětem her dětí a mládeže.



Zvláštní postavení má velikonoční vejce červené (odtud pojmenování Velikonoc Červené svátky). V lidových obyčejích a obřadech je červené (barvě životodárné krve) připisován význam prosperitní (ochranný, blahonosný). Legendy spojují červeň velikonočních vajec s Kristovou krví.

Téma dne: Hod boží velikonoční

Obřady Vzkříšení otevřely hlavní velikonoční svátek, Hod Boží velikonoční, a s ním sváteční období osmi neděl vrcholící Hodem božím svatodušním.

Podle pamětí z počátku 20. Století bylo nepsaným zákazem prací o velkém svátku nezametat, nestlat, nevynášet hnůj z chlévů, nemýt nádobí, nešít, nečistit boty, a někde také nevařit.

Stravě se ovšem po dlouhém předvelikonočním půstu dostává na Hod Boží velikonoční zvláštního významu: mnoho zpráv při tom líčí, že o velikonočním hodu se lidé postili až do skončení bohoslužeb, a ani potom neobědvali maso: jediným svátečním přepychem bylo posvěcené pečivo. Někde pro chudobu nebo pro obyčej požívat jako první svěcený pokrm, jinde čas prožitý v kostele; místy proto ženy připravovaly sváteční oběd dopředu na už na Bílou sobotu. Dodnes nosí katolíci a pravoslavní velikonoční pokrmy k posvěcení: čím dále na východ, tím bohatší tradice svěcení pokrmů, tím objemnější obřadní koláč a košíky s uzenou šunkou i klobásami.

Z hlediska stravy se o Velikonocích setkávají dvě krajnosti: půst (je nejdelší a na Velký pátek vrcholí nejpřísněji) a hojnost. Hodové stolování na první velikonoční neděli, uvedené podle tradice katolických rodin modlitbou a svěceným vejcem, liší se podle zámožnosti či chudoby i podle krajů. Zvláštní postavení mělo ve velikonočním jídelníčku vejce a s ním pečivo.

Vejce jsou též základem mazance, který je u nás nejstarším doloženým velikonočním pečivem a spolu s beránkem patří k nejstarším velikonočním svěcenkám: mazanec je hodovým pokrmem, darem i rituálním prostředkem. Podle staročeských kuchařek byl velikonoční mazanec koláč syrnej veliké noci, tj. nesladké pečivo připravované ze strouhaného sýru a většího množství vajec. Okrouhlý bochníkový tvar a znamení kříže si ponechal. Mazance jsou v textech dívčích koled i v pomlázkových koledách.

Oproti velkým kulatým mazancům a koláčům známe i kontrastně malé velikonoční pečivo. Postní jidáše (jidášky), a ještě drobnější Boží dárečky. Figurky, panáčky, ptáčky, preclíčky atd.

K velikonočnímu hodu jako svátku křesťanů patří především beránek, podle bible obřadní pokrm Židů před jejich odchodem z Egypta. Jako symbol čisté oběti je beránek předobrazem křesťanských Velikonoc a podobenstvím Spasitele. Jako obřadní velikonoční pokrm a svěceninu známe beránka od středověku dodnes. V historických zprávách ale jen těžko poznáme, zda šlo o maso nebo pečivo.

Kromě jehněčího masa se na sváteční velikonoční stůl podávalo také kůzlečí nebo telecí. Požívání masa a masitých pokrmů na Boží hod velikonoční se ovšem různí. Typické pro velikonoční hodování jsou spíše kombinace masa, zvláště sekaného, s vejci nebo s pečivem, a také s kopřivami, libečkem i dalšími zelenými bylinkami. Různé nádivky a směsi.

Téma dne: Bílá sobota

Bílá sobota navazuje na velkopáteční atmosféru půstu, hlídání a návštěvy Božího hrobu, a přináší zlom. Tmu a ticho v katolických kostelích střídá světlo svící, zvonění a varhany, aby myšlenka Kristova kříže a smrti vrcholila znamením jeho zmrtvýchvstání.

Bílá sobota představuje hudební umění venkovských kantorů, muzikantů a zpěváků na kostelních kůrech a slavnostní atmosféru procesí a průvodu Vzkříšení. Znamená konec půstu, pečení velikonočních beránků a mazanců, poslední hrkání chlapců s koledováním, toleruje výstřelky mládeže a chodníčky zamilovaných.

Posvátný čas kostelního zvonění na Bílou sobotu byl dalším a většinou posledním vyvoleným časem pro konání blahonosných obyčejů pašijových dní: za čistotu domova a hojnost (tlučení do prahů, zvonění klíči i mincemi), za sílu (zvedání těžkých břemen), za zdraví a krásu. Umývání v pramenité vodě, která byla novou vodou výhradně na Bílou sobotu během prvního zvonění.

Zvláštní pozornost patřila v tomto ovocným stromům: Za jejich „probuzení“ k příští úrodě se postřikovaly vodou, někde hospodyně během zvonění otírala stromy čerstvě zadělaným těstem mazance nebo jiného obřadního pečiva. Nejčastěji lidé stromy třásli.

Ke katolickým obřadům Bílé soboty dodnes patří Svěcení vody, nové křty dospělých a obnova křesťanského slibu věřících. Pro věřícího mohou být rituálem společného vstání s Kristem, projevem spoluúčasti člověka na velikonočním znovuzrození.

Téma dne: Zelený čtvrtek

V křesťanském kalendáři je Zelený čtvrtek čtvrtkem před Velikonocemi, součást Svatého týdne a velikonočního tridua.

Evangelická bohoslužba Zeleného čtvrtka je bohoslužbou Poslední večeře. V katolickém pojetí k ní přistupuje církevní tradice svěcení olejů v biskupských chrámech (olej křestní, biřmovací, při nemoci a posledním pomazání), kolem roku 1200 přijala církev do své soustavy svěcení vajec. Z Kristova příkladu se k Zelenému čtvrtku váže hostina a středověký obřad umývání nohou starcům. Zelený čtvrtek je den milosrdenství a obdarovávání.

Na Zelený čtvrtek má zvláštní postavení volba pokrmů i forma jejich požívání, neboť je to den postní, den nejdelšího (čtyřicetidenního) i nejpřísnějšího půstu v roce, který vyvrcholí na Velký pátek.

Strava Pašijového týdne je proto skromná, prostá masa teplokrevných zvířat a živočišných tuků. S připomínkou zelených pokrmů se na Zelený čtvrtek konzumovalo zelí a hrách, zvláštní význam měly zelené první jarní byliny, z nichž se vařily polévky. Zvláštní význam si uchoval také med jako starý prostředek lidového léčení a obřadní pokrm velkých svátků. V českých zemích všeobecně a dodnes místy doma pečené jidáše jsou obřadní velikonoční pečivo z kynutého těsta mnoha rozlišných tvarů (bochánky, preclíky, podkovy, točenice, v některých krajích pletené jako napodobení Jidášova osudového provazu).

Naposledy před Velikonocemi při Gloria večerní mše zazní zvony („odlétají do Říma“). Zvuk zvonů až do Gloria Veliké noci nahrazují různé klapačky a řehtačky. Velikonoční hrkání se rozvíjí v prostředí venkova i malého města, a v některých krajích přijalo motiv honění Jidáše. Tento obyčej má v tradici 19. A 20. Století více variant. Jedna z nich, považovaná za starší formu, spočívá ve skutečném honění maskovaného chlapce – Jidáše. Jidáš rychle vybíhá z kostela na hřbitov, na náměstí, do polí. Při jeho dopadení mu ostatní chlapci intenzivně hrkají a klepou kolem hlavy a pokřikují popěvky o nevěrném Jidášovi a nevěrných židech.

Téma dne: Květná neděle

Květná neděle, lat. Palmare, Dominica in Palmis, poslední neděle čtyřiceti denního půstu, otevírá Velikonoce ve znamení zelené ratolesti. Vypovídají o tom také její lidové názvy – Květnice, Květnice, Beránkova neděle, Palmová neděle, odvozené z pojmenování nových pučících prutů.

Vedle vrstvy lidových obyčejů, které charakterizují vztahy zelené ratolesti, jarního novoroční, Květné neděle, velikonoční pomlázky a letnicových obřadů mládeže, má svoji dlouhou historii katolický obřad svěcení ratolestí o Květné neděli spojený s procesím nebo průvodem kolem kostela. Koná se na památku Kristova příchodu do Jeruzaléma, kde je vítán zástupy lidí s palmovými větvemi v rukou.

Biblický velikonoční námět je v našich jarních koledách ojedinělý, běžnější je prosté připojení křesťanských textů k lidové koledě.

Kulturní tradice Květné neděle nejsou jen starosvětskými vzpomínkami, ale v mnoha rodinách píší svoje dějiny v našich časech. Svěcené kočičky zdobí příbytky i hroby nejbližších, abychom s nimi o Velikonocích pociťovali spojení, vzájemnou sounáležitost.

První sváteční neděle ve znamení vstupu, den optimistický, otevřená cesta – Květná neděle.

(zdroj ceskevelikonoce.cz)

Téma dne: Emil Držkatý

Dlouho jsem nad nimi držela ochrannou ruku, teď už mě ale "pan vedoucí" našval! Jsem pravičák, tak nějak mám pocit, že od narození, ačkoliv doma to bylo jinak. Velkou část dětství jsem strávila s babičkou, nikdy jsem neslyšela přímo vyřčení nenávisti ke komunistům, ale z chování a vyprávění babičky jsem najela na stejnou vlnu jedoucí napravo. Už jenom ta elegance a styl se zkrátka s totalitou neslučovaly.

A teď tohle. První otřesení mé důvěry byla kauza milenky. Dobrá, nebudeme prudérní, stává se i v lepší společnosti, ale ta drzost fotit se s rodinou na billboardy jako vzor cnosti a čestnosti... Naštvání odvál čas, bohužel jsem jeden klasický Čech, který odpustí, zapomene.

Jdeme do finále. Taťka Jirka slibuje, jak spasí naši zemi a všichni se budeme mít dobře. Nařídí, aby firmy povinně dotovaly sport; podnikatelé, aby odváděli polovinu svých příjmů, protože jak by k tomu nižší vrstva přišla, aby si někdo žil lépe; zruší poplatky u lékaře; zavede placení prvních 3 dnů nemocenské... ty bláho, náš stát má netušené rezervy!!!! ...o kterých bohužel ale neví ani ředitel Českénárdní banky.... Jirka to zřejmě všechno zatáhne se svého poslaneckého platu...

Volební průzkumy stoupají ve prospěch ČSSD a KSČM. Lidi, haló, vzbuďte se, logicky uvažující člověk musí vědět, že na to ČSSD nemůže sehnat peníze, kde na to má ten stát sakra pořád brát?????????

A do tohoto všeho sajrajtu se vyvalí pan Topolánek se svým průšvihem. No nevřím, že by ten průšvih dosahoval takových rozměrů, novináři určitě vše nafoukli, ale jestliže vidím, že tady jde o všechno, nad volebním vítězstvím se stáhla pořádně velká mračna, tak sakra osobní zájmy jdou stranou, srazím paty a odstoupím, abych zachránil co se dá a taky zachoval se jako chlap....

Přemysle Sobotko, sázet se s vámi o vaši prognózu nebudu, obávám se, že bych prohrála...

Téma dne: Nepříjemnosti

K smrti nenávidím nepříjemnosti. Vyznávám teorii, že vše se dá vysvětlit, na všem se dá domluvit, jen dát příležitost a chtít....

Po cvičení jsem se šla zapsat na další hodinu. Do tohoto studia jsem chodila už před těhotenství s Karolínkou. Měla jsem dokonce zakoupenou permanentku, cvičení mě strašně bavilo. Ještě po zjištění těhotenství jsem chodila i nadále, ale jak to tak bývá, v prvním trimestru bych prospala 24 hodin denně - nebyla to sranda, doma ještě ani ne roční Kryštof. Jednu neděli jsem zkrátka už cítila, že na to nemám a podle pravidel jsem se odhlásila po sms a rovnou tou samou zprávou zrušila i trvalou nedělní rezervaci.

A teď jsem přišla po roce na místo činu a Adéla někam do vzduchu prohodila, že rezervace se ruší tak a tak, že minule byly se mnou problémy... Vzhledem k tomu, že tam stálo asi dalších 5 žen, tak mi to nebylo příjemné, že jsem prezentována jako problémová. Slušně jsem se ohradila, jak to myslí? A prý naposledy, když jsem tam chodila, jsem nerušila rezervace a pak raději přestala chodit. V tu chvíli jsem nevěděla ani co je za den, takže mi vše došlo až doma. Zřejmě nedopatřením přehlédli zrušení trvalých rezervací a počítali se mnou každou neděli dál. Podle jednání jsem si připadala, že jsem u nich zapsána na černé listině. Vše se dá přece vysvětlit, ale nějak mi to nebylo umožněno. (Mmch. permici jsem ani nedobrala, takže o peníze rozhodně nepřišli...)

Přesně jsem věděla, že o tom budu pořád přemýšlet, v noci jsem nemohla spát, zdálo se mi to tom.

Může se to zdát jako malichernost, ale mě to je neskutečně nepříjemné, že jsem považovaná na nezodpovědnou a nespolehlivou osobu, protože to je to, na čem si dávám záležet. Pokud svůj závazek nemůžu splnit, snažím se omluvit, vysvětlit,domluvit...

Příští neděli se s ní pokusím promluvit, jinak se tam nebudu cítit dobře.

Téma dne: První jarní den

Už jsme se konečně dočkali!!! Jaro k nám zavítalo přesně v 18.32 hodin.

"Rovnodennost je astronomický termín pro okamžik, kdy Slunce má vůči světovému rovníku nulovou deklinaci. Jarní rovnodennost nastává na severní polokouli obvykle okolo 20. března a podzimní 23. září, přičemž jejich přesný čas se mírně mění." (zdroj wikipedia)

Dle meterologů se již zima nevrátí a teploty neklesnou pod 10 st. Fusaky, zimní bundy, čepice, rukavice půjdou příští týden šupem do skříní.

Uvítejte jaro v nějakém novém svetříku! ;-)

Téma dne: Ženy v pokušení

Wow! Bomba! Tak tehle film se Vejdělkovi opravdu povedl!

Šla jsem na něho s nedůvěrou, despektem, promo mi bylo až protivné. Možná i díky tomu, jsem byla mile překvapená! Eliška Balzerová zde exceluje a nejen ona, ale i ostatní, Lenka Vlasáková, Veronika Kubařová, Vojta Dyk, Roman Zach. Smála jsem se a brečela zároveň, naplno, upřímně.

A co jsem si z filmu odnesla? "Žijme na plno každý den! Život je krásný!"

Víc nebudu prozrazovat, jen ho vřele doporučím! Zkrátka to musíte vidět!!!

Téma dne: Někdy v životě jsou chvíle....

"Někdy v životě jsou chvíle, kdy musíš porušit pravidla, abys přežila."

Tuhle větu jsem dneska slyšela v Zoufalkách. Lyneth vyčítala Tomovi, že podvádí ve škole při testech, Tom Lyneth výčitku vrátil, že ona dělá přesně to samé, když tají své těhotenství.

Ono na tom něco bude, že ne vždy v životě jsou zásady pravdomluvnosti přínosné. Nemyslíte?...

Téma dne: Den svatého Patricka

Dnes je Den svatého Patricka - patrona všech Irů. Jeho život se datuje na začátek 5. století. Pro Irsko je významný svým přínosem křesťanství do země. Vztahuje se k němu zelená barva a tři čtyřlístky - jako symbol svaté trojice. Pro Iry je to nevýznamnější svátek v roce. Oslavují, uctívají, tančí všude na světě.
A víte, proč je pro irský tanec typické držení rukou za zády? V Irsku bylo zakázáno se dotýkat, jediný dotyk byl povolen dlaněmi, to ale Irové raději neriskovali a tančili s rukama spojenýma za zády.

Téma dne: Žádná bublina....

Večer jsem neměla moc náladu. Všechny věci nejdou podle našich představ.

Život mě naučil, že nic není tak horké, jak se uvaří a všechno zlé je pro něco dobré. Mamča byla na dně ze zubaře. Vyvrátil jí omylem přední horní zuby, druhý den odlétal na dovolenou a jen co přijel, zavřel pro dlouhodobou nemoc. Byla zoufalá, co teď??? Zubařů je sakra málo a dostat se k nějakému náhradnímu v současném stavu.... Ségra zařídila kamarádku zubařku, z protekce. Maminka k ní šla se sevřeným žaludkem, že se s ní nebude bavit, maximálně se jí podívá do pusy a odmítne ji. Snažila jsem se jí podpořit, že Iva je moc hodná, určitě se jí ujme. Mamča byla skeptická. "Žádná bublina není tak obrovská jak se může zdát!" Iva nejenže zastoupila mamčiného zubaře, ale i si jí vzala do své péče. Mamča rozkvetla jak sněženka. Mamky zubař je velmi vážně nemocný, není jisté, zda se ke své práci někdy vrátí. Myslím, že je jasné, kdo z nich je na tom líp.

A teď, když tady sedím a přemýšlím nad mou "blbou" náladou, tak si říkám: "Žádná bublina není tak obrovská jak se může zdát!"

Babičko děkuji!

Téma dne: Film Rytmus v patách

Ten film mě dostal. Vysílali ho v neděli ve 20 hodin na ČT1, ale nějak jsem ho prošvihla. Hančí mě na něj upozornila, že stojí za to. Naštěstí dnes skvěle funguje ipůjčovna ČT. Film se moc povedl, mladé herecké obsazení nemělo chybu, všichni hráli skvěle, neuvěřitelně uvěřitelně.... Při závěrečných titulích a dlouho po nich jsem měla mrazení v zádech. Jolka Krásná v pořadu Film 2010 řekla Vojtovi Dykovi, že jí jeho postava nebyla sympatická. V polovině filmu jsem začala chápat o co jde... Mladý Daniel Smiřický byl v podstatě zbabělec - v očích svých kamarádů, v očích své dívky Geraldinky a ke konci života i v očích sebe samých. Ale jak by se zachoval každý z nás? Sama nevím.

Co to bylo za dobu? Proč se to dělo?? Jaký to mělo smysl??? Ráda bych časem prostřednictvím podobných filmů ukazovala dětem absurdnosti minulého režimu. Vážím si své svobody a svobody pro moje děti.

Téma dne: "Máš jednoho z nich radši???"

Tenhle dotaz mi onehdá položila kamarádka jednomatka Martina. Docela mě vykolejil. Nemůžu říct, že nepříjemně, ale najednou jsem se musela zamyslet, oklepat se, zapřemýšlet... Vlastně jsem toto nikdy neřešila. Naše děti přišly na svět tak rychle za sebou, že jsem to prostě nestihla. Nepotřebovala jsem se zamyslet nad tím, které dítě mám možná raději, ale jak odpovědět. Zjistila jsem, že jednomatce se asi nedá popsat pocit, že obě dvě děti jsou na prvním místě. Pak ze mě vypadlo možná hloupé přirovnání, ale celkem všeříkající. "To máš jako kdybysis koupila dvě úplně totožná ořezávátka, tak se taky nemůžeš rozhodnout, které máš raději."
Dneska jsem se zeptala mamky, jak by odpověděla. Řekla mi: "Můžu mít ke každému dítěti jiný přístup, v každé životní fázi můžu mít k jednomu dítěti blíž, ale nikdy bych nechtěla stát před rozhodnutím, které dítě si vyberu, které mám raději, obě děti stavím nad svůj život." Martinka se bojí, že bude mít vždycky Lucinku radši. Ujistila jsem ji, že láska k dětem snad ani nejde rozdělit na "míň a víc", ale to pozná až bude mít Zuzanku ;-)

A co byste jí odpověděly vy, milé čtenářky?

Téma dne: Školka

Naštěstí mi momentálně neteče do bot. Kryštof by do školky nemusel ještě 2 a čtvrt roku, ale stojím o to, aby do školky chodil. Zkoušela jsem mailem kontaktovat všechny místní školky, abych se dozvěděla, jaké jsou naše šance. Oficiálně jsme bez šance všude. Školky praskají ve švech, letos odchází navíc abnormálně málo dětí do prvních tříd, zůstává hodně odkladů. Jasně, tak od 3. let zřejmě chodit nebude, využijeme občasnou docházku do soukromé školičky a potom... Ale milá paní, vy jste na mateřské, tak to nebude chodit ani následující září, kdy mu bude 3,5 let! Drsné, vystihující současnou dobu. Místa se měly rozšířit, páni politici slibovali, ale skutek utek'. Nic z toho nebude, 100 dětí je v našem městečku nadpočet. Dneska odpoledne jsme se na procházce potkaly se starou známou, učila ve školce ještě mě... "Proč jsi nepřišla rovnou za mnou??? Chceš říct tajemství, bez protekce to nepůjde." Ale já nechci protekci, já chci své dítě dostat do školky úplně obyčejně, normálně!........

Tak co milé čtenářky, co myslíte, jakou variantu zvolí zoufalá matka, která chce pro své dítě školku a bude muset za dva roky nastoupit do práce???

Téma dne: Jaromír Dušek

Proč zrovna toto téma, tenhle člověk? Vdyť jsem přece máma na mateřské, co mi je do nějaké politiky??? Ale právě že je a možná víc, než před mateřskou. Denně tu běží ČT24, abych nezakrněla a byla v obraze a čím víc vím a vidím, tím víc se mě všechno dotýká a zdravě rozčiluje.

Už několik dní přemýšlím o této kauze, tomto člověku... Nejsem homosexuálový lobista, nejsem odpůrce. Jsem nastavená i díky výchově, že je každého věc, co dělá, jak si žije. Jestli bude někdo šťastný s lachtanem, ať žije s lachtanem.
Jeho výroky na stranu homosexuálů se mě proto neuvěřitelně dotkly. Je to útok na tu nejcitlivější a nejniternější složku člověka. Podlost, malost a buranství nejvyššího kalibru. Jestli má pan Dušek důkazy o tom, že na vládě nehrají fér, ať důkazy předloží, ale argumentovat a útočit slovy: "bojím se na vládě ohnout pro tužku" je pro mě ta nejsprostčí forma útoku. Odborářům bych vzkázala, aby ani nesvolávali jednání o této situaci, ale aby ho okamžitě vyloučili ze svých řad. Jenže.... to by nesměli mezi odboráři sedět samí zaprdění, netolerantní a ješitní pánové středního věku.