Den 53.
Dneska má narozeniny moje babička. Je jí 80 let. Věk je to úctyhodný. Naše babička je zvláštní. Měla těžké dětství, část prožila v klášterním sirotčinci, zemřeli jí oba rodiče, potom se o ni a její sourozence starala její nejstarší sestra Emilka. S dědou se rozvedla, zůstala se třema holkama sama. Nevíme, kdy přesně se jí zlomil svět a proč je a byla často tak zlá. Rozhodně to není babička z Boženy Němcové. Jako děti jsme ji neměly rády, nikdo od ní nechtěl hlídat, nikdo k ní nechtěl na prázniny, protože to byly galeje. Nikdy neuměla na nás děti přenést lásku. Je zarytá komunistka a hájí sebe až je zlá. Neumí pochválit, neumí potěšit a mě je to líto. Ačkoliv se jí, jejím dětem, vnoučatům a pravnoučatům vede relativně skvěle, je pořád s něčím nespokojená. Nechápu tyto lidi.
Přesto přeji své babičce vše nejlepší a především zdraví.
Dopoledne nám přijela babička tchýňka a vzala si obě děti ven!!! Takže jsem měla volné ruce a mohla zařídit vše potřebné bez Kájinky za krkem :-) Odpoledne jsem přeslechla volání hromady prádla o vyžehlení a úplně sobecky jsem sebou plácla na deku na sluníčko. Dnešní den byl snad nejkrásnější dubnový, s letními teplotami. No dlouho mi pohoda nevydržela, neb nás překvapil tatínek svým brzkým příjezdem z práce. Nakonec jsme sebrali děti a jeli k našim na zahradu, prožili krásné slunečné odpoledne, Fík zahradničil, trénoval bez plínky a Kájinka dělala reorganizaci v zahradních hračkách. Navečer jsem se dodělala na cvičení, ale tak nějak s příjemným pocitem.
Rekapitualce:
Co mě dnes potěšilo? Hančí mi udělala úžasnou narozeninovou pozvánku.
Co mě dnes netěšilo? Dozvěděla jsem se, že naše porodní asistentka přišla před 10ti lety o syna.
První týden skoro za námi...
před 7 lety
Žádné komentáře:
Okomentovat