Čtvrtek 29. 4. 2010

Den 53.

Dneska má narozeniny moje babička. Je jí 80 let. Věk je to úctyhodný. Naše babička je zvláštní. Měla těžké dětství, část prožila v klášterním sirotčinci, zemřeli jí oba rodiče, potom se o ni a její sourozence starala její nejstarší sestra Emilka. S dědou se rozvedla, zůstala se třema holkama sama. Nevíme, kdy přesně se jí zlomil svět a proč je a byla často tak zlá. Rozhodně to není babička z Boženy Němcové. Jako děti jsme ji neměly rády, nikdo od ní nechtěl hlídat, nikdo k ní nechtěl na prázniny, protože to byly galeje. Nikdy neuměla na nás děti přenést lásku. Je zarytá komunistka a hájí sebe až je zlá. Neumí pochválit, neumí potěšit a mě je to líto. Ačkoliv se jí, jejím dětem, vnoučatům a pravnoučatům vede relativně skvěle, je pořád s něčím nespokojená. Nechápu tyto lidi.
Přesto přeji své babičce vše nejlepší a především zdraví.

Dopoledne nám přijela babička tchýňka a vzala si obě děti ven!!! Takže jsem měla volné ruce a mohla zařídit vše potřebné bez Kájinky za krkem :-) Odpoledne jsem přeslechla volání hromady prádla o vyžehlení a úplně sobecky jsem sebou plácla na deku na sluníčko. Dnešní den byl snad nejkrásnější dubnový, s letními teplotami. No dlouho mi pohoda nevydržela, neb nás překvapil tatínek svým brzkým příjezdem z práce. Nakonec jsme sebrali děti a jeli k našim na zahradu, prožili krásné slunečné odpoledne, Fík zahradničil, trénoval bez plínky a Kájinka dělala reorganizaci v zahradních hračkách. Navečer jsem se dodělala na cvičení, ale tak nějak s příjemným pocitem.

Rekapitualce:

Co mě dnes potěšilo? Hančí mi udělala úžasnou narozeninovou pozvánku.

Co mě dnes netěšilo? Dozvěděla jsem se, že naše porodní asistentka přišla před 10ti lety o syna.

Středa 28. 4. 2010

Den 52.

Dopoledne jsme měli milou návštěvu, naši sestřičku od dětského dr., která je momentálně taky na mateřské. Bylo mi tenkrát líto, že odchází, ale díky věcičkám po Fíkovi jsme se postupně zkamarádily. Dneska přijela i s pětiměsíčním Vojtíškem a zpříjemnili nám celé dopoledne. Jen ten Kryštůfek se zase předváděl...

Odpoledne přijelo za dům velké auto a skládalo dlažbu pro bazén u sousedů. To bylo pozdvižení! Nejdřív se přihrnul Kryštof Keliš, poté nesměla chybět Flerina Kelišová a do party se přidala i Kájinka Kelišová :-D



Po vyvenčení Flerči jsme se naskládali do auta a jeli k Lucince na pískoviště. Zkrátka dnešní den se povedl!



Rekapitualce:

Co mě dnes potěšilo? Moje kamarádka Zuzka se objevila v Žena a život.

Co mě dnes netěšilo? Kájinka spala jenom hodinu a k večeru byla značně přetažená.

Úterý 27. 4. 2010

Den 51.

Dnes má svátek Jaroslav. Moje první láska...

Ten nahoře se musel smát. A asi si říkal, jen si to užij, chtěla jsi to! Pot mi tekl až po patách, taková krize snad ještě nebyla. Paní Bára mi přivezla botičky pro děti, chtěly jsme jim je "v klidu" v cukrárně vyzkoušet. Jenže děti nebyly naladěné, vždycky je aspoň jedno klidnější. Tentokrát řvali oba, stereo a ještě vyskakovali z kočáru, nevěděla jsem, kterého ubouchat dřív, nemohla jsem se dočkat, až botky zaplatím a zmizím. Personál mi ani neodpověděl na pozdrav... :-)

Nakonec musím děti pochválit, asi mi to chtěly vynahradit a po obědě usnuly obě naráz. A já jsem jsem si lehla ke knížce, kterou jsem si předtím po roce vypůjčila v knihovně. Letité kámošky knihovnice mi nakázaly, že až přijdu knížky vrátit, musí být Fík bez plen a dudlíku... Ujistila jsem se, že výpůjční doba je pořád JEN měsíc.

I venku bylo fajn, Štofi jako vždy chtěl jít "peky" a dokonce už pochopil, že když jede kolo nebo brusle, musí stát u kočárku. A najednou mi začal sám od sebe trhat pampelišky. Vykašlala jsem se na nevypratelné mlíčí a užívala si dvouletého šmudlu, kterak s láskou máme trhá kytičku.

A večer patřil mě. Uspala jsem Kájinku, Fíka přenechala napospas tatínkovi a šly jsme s holkama z těhotenského kurzu na kafe. A pozvaly jsme také naši porodní asistentku a tak krásný večer jsem už dlouho nezažila! O půlnoci nás personál požádal, zda bychom nemohly přijít zase jindy, otevírací dobu mají do 23 :-)

Rekapitulace:

Co mě dnes potěšilo? Marcelka vyhrála konkurz!!!

Co mě dnes netěšilo? Zapomněla jsem zaplatit složenku.

Pondělí 26. 4. 2010

Den 50.

Protože si babička nechala Fíka ještě přes noc doma, tak jsme s Kájinkou využily pěkného počasí a vyjely si ven na kole. Martina od nás něco potřebovala, tak jsme se stavily tam a cestou zpět jsme nakoupily mlíčko a kaši, což nám docházelo.

Odpoledne se zatáhlo, foukal silný vítr a za chvíli se přihnal déšť. Naštěstí prádlo stačilo uschnout, takže jarní sprška proběhla bez následků. Kryštůka jsme si vyzvedly na nádraží, doma jsem z auta naházela děti do kočárku a chtěli jet nakoupit. A ejhle...píchlé kolečko! U tohoto kočárku už po 4. :-( Naštěstí máme doma vybavení, tak to tatínek ještě večer spravil, tento týden mám obě děti, tak nevím, jak bychom se pohybovali.

Zítra jede na konkurz moje kamarádka Marcelka, tak jí celá rodina držíme palce!!!

Rekapitulace:

Co mě dnes potěšilo? Odpoledne jsme trénovali nočníka bez nehody.

Co mědnes netěšilo? Píchnuté kolečko.

Neděle 25. 4. 2010

Den 49.

Dneska má narozeniny Haninka. Haninka je moje švagrová, sestra mého muže, jen o rok mladší než já. Vždycky jsem se švagrových bála, resp. neznám moc švagrových, které si padly do oka a dokonce se mají rády. Nám se to podařilo. Svého času jsme byly i nejlepší kamarádky, byly jsme spolu pořád, dělaly jsme spolu všechno. Někdy je to na úkor vztahu s mým mužem, protože ona drží vždycky při mě. Je to holka do nepohody, milá, spolehlivá, pracovitá, obětavá. Pro naše děti by udělala všechno na světě. Bohužel nemá štěstí v lásce, miluje děti a tak si užívá aspoň našich. Ke svým narozeninám si přála vzít Fíka na výlet... A tak byli dnes v ZOO. Mám ji moc ráda.

My jsme rozdali děti a vyrazili do divadla Kalich na muzikál Jack Rozparovač. Mám smíšené pocity, nemůžu říct nelíbilo, ale nijak nadšená jsem taky nebyla. Asi jsem čekala víc. Hvězdy známých jmen zastínily hvězdy jmen neznámých. A tak místo výkonů pánů Podhůrský, Laufer a Leony Machálkové, vynikli mě dosud nepoznaní Šiška, Fric, Nováková, Topinková.... Jen Hana Zagorová nezklamala. Místy jsem se přistihla, že jsem mimo divadlo. Dojmy a zážitky možná zastínilo dnešní nádherné slunečné počasí...

U tety Stáni se konala část 80. narozenin naší babičky. Mamča tam měla s sebou Kájinku, dneska se mi nějak nezdála, nějak se jí nic nedařilo a necítila se dobře..., snad bude zase všechno v pořádku. Cestou zpět jsem se tam zastavila, zjistila, že všichni se vesele baví, tak jsem doma popadla kolo a vydala se zpět. Nakonec jsme si do 20 hodin užili báječné společnosti a potom vyrazili domů. Na kole nám to trvá domů 12 minut, takže ve 20.30 už Kájinka vykoupaná a napapaná spinkala.

Rekapitualce:

Co mě dnes potěšilo? Nadšení Haninky, jak si užívá Fíka.

Co mě dnes netěšilo? Kryštof rozbil u Haninky dveře :-(

Sobota 24. 4. 2010

Den 48.

Svátek má dnes Jiří. Tohle jméno má jeden můj kamarád ze středoškolských let, ačkoliv mu tak nikdo neříká. Vydal se trnitou cestou studijního zaměření, podniká v zemědělství, měl dlouho smůlu v lásce, ale snad se vše k dobrému obrací. Mám ho ráda.

Slunce v duši. Opět jeden z krásných, pohodových, zážitkových dnů. Dopoledne musel tatínek pracovně do Plzně a já se vydala s dětmi k dědovi a babi. Tam už na nás čekala teta Haninka, které jsme popřáli k zítřejším narozeninám. Štofi měl předat dárkovou taštičku, ale nechtěl ji dát z ruky. Musel nejdříve prozkoumat, jestli tam teta nemá náhodou 'bobo' (bonbon) a až potom byl ochoten ji odevzdat.

Po dobrém obědě jsme se s Haninkou a Kájinkou odpojily a zajely se podívat do Štěrbohol - outletových prodejen, Hanďa potřebovala nějaké společenské oblečení do práce. Ale bohužel jsme neuspěly a víc se nám víc cestovat nechtělo, protože bylo nádherně.

Raději jsme se vrátili k dědovi, došly za Fíkem k rybníku, kde s dědou chytali ryby a zbytek odpoledne strávili venku na sluníčku u pískoviště na dvoře. K večeru jsme opékali buřtíky, jedli narozeninový dort, aby nám nakonec bylo všem pěkně špatně od přejedení :-)

Rodinná idylka s krásným počasím nadevše. Už jen proto stojí za to žít, být a pěstovat si dobré vztahy.

Kryštůfek měl dnes lože připravené u Haninky, jedou zítra do ZOO, kde se těšil hlavně na pavilon goril. Ze zpráv jsme se večer dozvěděli báječnou zprávu, že se gorile Kijivu narodilo mládě! Jako kdybych měla při psaní dnešního Tématu nějakou předtuchu! Přitom porod měl proběhnout až v květnu. Kijivu si nakonec vybrala místo zrození mláděte před zraky návštěvníků ZOO.

Rekapitulace:

Co mě dnes potěšilo? Večer jsem zvládla vyžehlit horu prádla.

Co mě dnes netěšilo? Bohužel bude zavřen pavilon goril kvůli narození nového mláděte.

Téma dne: Pong nesměl přežít...

V posledním Instinktu mě zaujal článek o gorile Pongovi. Příběh až z červené knihovny, leč s tragickým koncem.

Když pražská ZOO postavila nový, moderní pavilon pro opice, neměla do něho nájemníky. Zahradu zkontaktoval jistý veterinář, že by pro ně měl nabídku gorily. Ovšem převoz nebyl vůbec jednoduchý, protože Pong neměl doklady o původu. Kdysi byl odchycen v divočině a na černém trhu prodán katarskému šejkovi, pro jeho děti. Pong se měl v rodině "dobře". Živen hranolkami a colou byl šéfem lidské smečky, což se začalo vymkat z rukou a Pong postupně útočil na všechny členy rodiny, včertně dětí. Šejk se ho proto chtěl zbavit a budiž mu ke cti, že ho nenechal zabít, ale přes veterináře nabídl zoologické zahradě. Přes rok trvalo složité vyřizování dokladů o původu a poté byl Pong slavnostně přivezen do pražské ZOO. Po čase k němu přibyli další čtyři gorily. Pong se s nimi sžíval těžko, ošetřovatelé o něm tvrdí, že byl zpoloviny polidštěný, nepoznal jiného gorilího parťáka, pouze člověka. Nemohl překousnout vůdcovského postavení gorilího samce, často měli mezi sebou šarvátky a pranice. Poslední tři měsíce před povodněmi nastal zlom... Samice ho vzaly mezi sebe, dokonce spolu vymýšleli různé skopičiny a zlomyslnosti, bylo vyhráno! Jen ze samce měl pořád respekt...

A pak přišel rok 2002 a s ním katastrofální povodně.... Architekti naštěstí mysleli na staletou vodu, ačkoliv nikdo nepředpokládal, že se horní dveře ve věži, které vedou do prázdna, někdy použijí. Ve chvíli, kdy voda zalila údolí s pavilonem, byl slyšet křik goril z věže, což byla dobrá zpráva - gorily žijí! Ovšem po čase se voda začala valit i do horní věže. Dveře do prázda byly naštěstí dobře promyšlnou záchranou. Z věže ale vyšli jen gorily čtyři.... Po opadnutí vody našli ošetřovatelé Ponga schouleného u sebe v koutku. Zřejmě křik a obava před samcem nedovolil propuknout pud sebezáchovy a jít za ostatními.

V souvislosti s povodněmi byl pro mě známý pouze příběh lachtana Gastona, o Pongovi jsem se dozvěděla až včera. A protože Kryštůfek jede zítra do ZOO, poprosím tetu Haninku, aby si u goril vzpomněli také na Ponga.

Pátek 23. 4. 2010

Den 47.

Dnes jsem si udělala hezký den. Děti jsem odvezla k babičce a jela za kamarádkou. Potřebovaly jsme si nutně popovídat, doufám, že to pomohlo. Potom jsem koupila ještě dáreček pro tetu Haninku a ač jsem pro sebe neměla nic v plánu, tak se mi to vymklo z rukou... I děti nezůstaly zkrátka ;-)

Po spaní jsem si dětičky vyzvedla, došli jsme nakoupit, uvařili večeři, počkali na tatínka a dnes jsem šla vyjímečně zase cvičit. Místo neděle - to jedeme do divadla. Kéž by to aspoň pomáhalo, ale naopak nějak nabírám zpět :-(

Navečer jsem si udělala úklidové kolečko, tak to tu zase na chvíli vypadá jako u lidí :-)

Rekapitulace:

Co mě dnes potěšilo? Nádherné počasí, které má vydržet celý víkend.

Co mě dnes netěšilo? Kamarádčiny starosti.

I toto se dá najít na českých zahrádkách:

Čtvrtek 22. 4. 2010

Den 46.

Nějak jsem ráno nevěděla, co s dětmi dělat. Uvařeno bylo, ale od procházky mě odrazoval ranní mrazík. Nakonec jsme se domluvily s Martinou a vzaly děti ven. Cestou jsme se stavili v sekáčku a pustili chlup ;-)

Odpoledne jsme jeli zařídit dárek pro tetu Haninku k narozeninám. Odpočine si na thajské masáži. Vyzvedli jsme babičku v práci a všichni si zajeli na zmrzlinku.

Potom jsme si děti vyměnili s tatínkem, který je vzal na kačenky a já si jela zacvičit. Ovšem v půlce jsem si uvědomila, že jsem nevypnula papiňák, takže nastal rychlý úprk domů, ale celkem to dobře dopadlo, jen jsme museli vyvětrat ;-)

Rekapiulace:

Co mě dnes potěšilo? Vydělala jsem si korunky prodejem svého oblečení.

Co mě dnes netěšilo? Kájince se osypala prdelka.

Středa 21. 4. 2010

Den 45.

Dnešní dopoledne jsme si skutečně užili! Vzaly jsme s babičkou děti do Vodního světa. Sice organizačně je to krapítko náročné, takhle maličké děti vzít do bazénu, zvlášť je-li jeden z nich malý indián, ale nakonec jsme to zvládly. Kryštůfek potom všem nadšeně vyprávěl, že se byl kópat. Největší atrakcí byl tobogán, který si se mnou sjela i Kájinka! Tvářila se u toho děsně důležitě :-D

Po bazénu jsme zašli na obídek, Kryštůfek snědl 3,5 knedlíku.... Jen jsme vyjeli za bránu vodního světa, Kájinka zvadla a celou cestu prospinkala. Kryštůfek oproti našemu očekávání dal doma vyjímečně jen 45 minut, ačkoliv jindy spí 2-3 hodiny. Snad brzy zalehne večer...

Odpoledne jsme vyrazili ven, ale déšť nás po chvíli zahnal zpět domů. Ale po cestě nás čekala milá návštěva v podobě druhé babičky, která se nám vrátila ze školení. A ač Kryštůfek očekával i dědu Míju, tak ten se nedostavil :-D

Rekapitulace:

Co mě dnes potěšilo? Báječně strávené dopoledne.

Co mě dnes netěšilo? Pohled na sebe v plavkách.... ;-)


Děti s babičkou:

Úterý 20. 4. 2010

Den 44.

Dnes má svátek Marcelka. Mám blízké dvě. Jednu kolegyni z práce, se kterou jsem prožila několik výletů, dovolených, školení, spoustu legrace a taky spoustu smutku. Myslím, že jsem byla a jsem tak trochu součástí její rodiny, je mi líto, že už se tolik nevidíme, ale určitě na sebe hodně myslíme.
Druhá je spolužačka z VŠ, zůstaly jsme v písemném kontaktu, svěřujeme se, můžeme spolu probrat i ty nejintimější záležitosti.
Zajímavé je, že obě jsou ve středním věku a přesto - nebo právě proto? si s nimi rozumím jako s nejlepšími kamarádkami vrstevnicemi.

Dopoledne jsme obstaraly vše potřebné a na oběd jsme měly sraz s Andreou a Šimonem. Jsou to naši parťáci, dokonce děti momentálně stejně váží, ačkoliv je Šimonek o 3,5 měsíce mladší :-)

Odpoledne jsem tu poklidila, navečer byla nahlášená návštěva. Děda s babí konečně přivezli nedobrovolně Fíka. Nejradši by ho adoptovali :-) Na vesnici má moc práce - chodit na dřevo, na brambory, na ryby... zkrátka nestíhá :-)

Rekapitulace:

Co mě dnes potěšilo? I jinde jsou neshody ohledně vedení domácnosti ;-)

Co mě dnes netěšilo? Večer jsme sami doma.


I Kájinka se umí púěkně vztekat:

Pondělí 19. 4. 2010

Den 43.

Ráno jsem našla puntíčkovanou Kájinku. Teplotky naštěstí přešly, přesto jsme vyrazily k dr., stejně nás čekala desetiměsíční kontrola. Pan doktor mě tedy ujistil, že se skutečně jedná o šestou nemoc, která právě končí. Jakmile se vyrážka objeví na ručičkách a nožičkách, tak šestá nemoc utíká z těla pryč.

V 10ti měsících Karolínka měří 75 cm a váží 9.600kg.

Ještě jsme se stihly zastavit u tety Pavly, staré babičce zařídit gratulaci od Městského úřadu a nakoupit v elektru žárovky a baterii do osobní váhy. Jaké bylo mé překvapení, když baterka stála 25 Kč... V Hypernově v hodinářství jsem za ni minule dala 120 Kč.... Pan prodavač poznamenal, že to už není marže, ale zlodějina...

Odpoledne jsme vyvenčily Fleruš a jely se projet na kole. Nakonec jsme zakotvily u Martiny a tety Dáši venku před barákem. Tatínek zajel po práci za Fíkem, prý ani nechtěl domů, má moc práce - chodit na dříví, na brambory, na ryby... Je to náš malý zemědělec cestovatel.

Rekapitulace:

Co mě dnes potěšilo? Našla jsem Kájince pátý zoubek.

Co mě dnes netěšilo? Tatínek se balil na školení, bude dva dny pryč.

Neděle 18. 4. 2010

Den 42.

Neděle - od slova nic nedělání... Tak toho jsem se moc nedržela a převrátila horní patro naruby :-) Do výšky pasu jsem vyházela snad polovinu skříní. Udělala jsem pořádek v policích, šuplíkách, komodách apod. Měla jsem z toho dobrý pocit. Pokračování jarní očisty.

Na oběd jsme si dojeli k našim, mamča zase dělala hotové hody, měli jsme na výběr ze čtyř jídel a jako bonus byly pravé buchty a věnečky. No můžu já zhubnout??? Ale brzy se do toho znovu dám a vás si ponechám jako dráby :-)

Odpoledne jsme navštívili Monču a Ondráška, kterého taky přepadly horečky.
Kájinka již bez teplot... Tři dny vysoké horečky a najednou dnes puntíčky v hlavičce, zádíčkách a hrudníčku... Zřejmě šestá nemoc!

Babička si vzala Kájinku a já si mohla jít zacvičit. Dnes bez Andrejky, celá rodina chytila nějakou virózu.

A večer nástup k žehlícímu prknu. Drahý mě nabádá, ať zavolám té žehlící paní, ale mě je to nějaké pořád trapné...

Rekapitulace:

Co mě dnes potěšilo? Už se trénuje na dračí lodě.

Co mě dnes netěšilo? Bolí mě klouby - změna počasí?

Upírek:

Sobota 17. 4. 2010

Den 41.

Dnešní den byl tak nádherně sluníčkový, nejen počasím, ale i v duši.

Dopoledne jsme se pustili do většího úklidu. Zrušili jsme jednu postýlku, Kájinka už má jen jednu jedinou, u sebe v pokojíčku. Tuto odvezu Ditě.

Na oběd jsme si sjeli k babi a dědovi, který měl pro Fíka připravený program - půjdou spolu na ryby. My s Kájinkou vyzvedly babičku a Lilču a zpestřily si den na výstavišti Elegancí 2010. Kájinku zřejmě pořád trápí zoubky, tak jsme alespoň tolik neutratily a jely za Filípkem, na kterého jsme se od ledna těšily!

Prožili jsme úžasné odpoledne. Miluju naši rodinnou soudržnost, jsem šťastná, že je všechny mám. Filípek je kouzelný, jen škoda, že jsem ho jako řidič nemohla zapít, ale my to s Gábčou doženeme ;-)

Rekapitulace:

Co mě dnes potěšilo? Miminko zlatíčko, které jsem zase mohla vrátit :-D

Co mě dnes netěšilo? Odpoledne jsem se přejedla jako čuňátko!


Moje milované sestřenky:

Náš další parťák v rodině - Filípek:

Pátek 16. 4. 2010

Den 40.

Ráno nás vzbudilo překvapení za oknem. Kryštůfek byl nadšený! Velké nákladní auto, jeřáb, gábr (čti bagr) a obrovský bazén. Sledovali jsme celý proces zasazení bazénu u sousedů a nezapomněli to vyfotit.

Dneska je Fíkovi 2 a čtvrt. Každé 3 měsíce provádíme vážení a měření a zápis na Zeď růstu. Tentokrát nám vyšlo 90 cm a 14 kg. Botičky kupuji ve velikosti 25.

Dopoledne dorazila babička a já jsem si jela zarelaxovat na kosmetiku. Tento týden si dopřávám. Hodina a půl utekla jako voda, ale k mé velké spokojenosti. Iva je opravdu šikovná, pečlivě a profesionálně se mi věnovala. I jsme si stihly báječně popovídat, zejména o Waldorfském školství.

Odpoledne, při venčení Flerči, nás překvapil tatínek, ať jdeme brzy domů, se Šimonem domluvili společnou večeři v pizzérii. Večeře se povedla, všichni jsme si to užili a Štofík ani moc nezlobil :-)

Rekapitulace:

Co mě dnes potěšilo? Výborná špenátová polévka.

Co mě dnes netěšilo? Kájinka má pořád teploty.

Čtvrtek 15. 4. 2010

Den 39.

Náš kámoš Matěj má dnes narozeniny! Jsou mu už 3 roky! A přitom jsme si nedávno s jeho mámou brečely do telefonu po jejím císaři, že teď už jsme asi fakt velké holky. O Kačence jsem nedávno psala, kamarádka ze střední. Přátelíme se už 15 let. Kamarádky jsou i naše maminy. Vídáme se jednou za tři měsíce, protože je z jiného města. Škoda, občas bych ji potřebovala mít při ruce, je rázná, na všechno má odpověď a řešení.

Dnešek byl ve znamení gumbru. Vy nevíte, co je gumbr??? No přece bunkr a ten má teď podobu domečku. Štofík v něm chtěl i obědvat.

Odpoledne prochajda, pošta, předat tatínkovi děti a šup na cvíčo!

Rekapitulace:

Co mě dnes potěšilo? Moje nová aviváž nádherně voní :-)

Co mě dnes netěšilo? Kájinky teplota - zřejmě od zoubků.

Středa 14. 4. 2010

Den 38.

S Martinou a našima holkama jsme si udělaly holčičí dopoledne. Koupily jsme Lucince a Kájince slunční brýle a Fíkovi jsme pořídily novou pohádku. Cestou jsme si aspoň pokecaly, probraly vše potřebné, stavily se v dalších krámkách a stihly i sraz s paní ohledně Kájinčiných botiček.

Nejdřív se zdálo, jaké bude pěkné počasí, ale odpoledne se zatáhlo a z vyjížďky na kole nebylo nic. Jen tak tak jsme stihly vyvenčit Flerču. Dojely jsme si pro Fíka a nakonec jsme se u babí sešli celá rodina, včetně tatínka a tety Haninky.

Rekapitulace:

Co mě dnes potěšilo? Příjemná a vstřícná paní na botičky.

Co mě dnes netěšilo? Tatínek přivezl 5 nových košil.... abych se nenudila při žehlení :-)

Úterý 13. 4. 2010

Den 37.

Znáte pocit tupé blaženosti? Tak ten jsem dneska zažívala já na thajské masáži. Měla jsem tři možnosti: a) unsout, b) přemýšlet co, kde, jak, za kolik... c) vrnět jako kotě a užívat si. Rozhodla jsem se, že C je správně! Fík si užíval jednu babičku, Kájinka druhou - nebo to bylo naopak a babičky si užívaly děti? Myslím, že to bylo vzájemné.

Dobrá zpráva dneška je, že máme už zase plně funkční kotel. Bohužel je zde špatná voda a nějaká součástka byla zcela zanešená vodním kamenem, proto kotel tekl. Oprava stála jen tisíc korun, obávala jsem se větší dardy.

Během odpoledne volala Monča, že pro mě má tepák - hodinky s funkcí měřiče tepové frekvence. Nemohla jsem se dočkat. Vybrala jsem si fuchsiovou barvičku. Mám ráda veselé barvy.

S Kájinkou jsme využily, že bráška ani tatínek nejsou doma a vyrazily jsme na dámskou jízdu na kole.

Večer mi kamarádka Alča doporučila přečíst tento článek v Ona idnes: http://ona.idnes.cz/proc-my-kdyz-jsme-zdravi-pta-se-mama-deti-s-autismem-obrnou-epilepsii-1jp-/ona_deti.asp?c=A100411_231823_ona_deti_jup

Děkuju jí za něj.

Rekapitulace:

Co mě dnes potěšilo? Po dlouhé době jsem byla v Poděbradech.

Co mě dnes netěšilo? Včerejší reportáž v Reportérech o liposukci břicha - paní je na vozíku s postiženým mozkem...

Pondělí 12. 4. 2010

Den 36.

Dnes má narozeniny naše Kačenka, moje nejlepší kamarádka ze střední školy! Kačí všechno nejlepší, ať se daří nejen v práci, ale hlavně doma!

Dnešek byl uplakaný, co se počasí týče. Takže jsme tak posedávali doma, nakonec jsme dopoledne ani ven nevyjeli. Po obědě spaly obě děti skoro tři hodiny, což byl jev nevídaný, počasí zřejmě dělá své.

Odpoledne jsme se museli vypravit tak jako tak s Flerinou, ovšem déšť nás stejně dostihl a zmokli jsme. Dnešek byl nudně poklidný :-)

Rekapitulace:

Co mě dnes potěšilo? Objednala jsem dětem botičky.

Co mě dnes netěšilo? Déšť.

Neděle 11. 4. 2010

Den 35.

V noci jsme měli doma jenom Kájinku, vzbudila se v 6, napapala se a ještě jsme spolu u Fíka spinkaly do 7.30. Tatínka jsme nechaly vyspat a pak jsme na něho vyrukovali s nápadem objet obchody s pánským oblečením, vzhledem k tomu, že nutně potřeboval doplnit šatník. Sjeli jsme tedy do Outletu do Štěrbohol a měli jsme celkem úspěch. Po příjezdu domů jsme zjistili, že nám teče kotel... Je 6 let starý a už druhá velká porucha.

Odpoledne jsme tatínka nechali v klidu zkoumat kotel a jely na návštěvu k tetě Stáně, kam měla přijet i Gábi s Filípkem. Bohužel nedorazili, přijedou snad v úterý. My jsme probíraly polskou leteckou a národní katastrofu.

Navečer jsem Kájinku předala tatínkovi, ten ji šel "vyvenčit" spolu se Šimonem a malým Šimonkem a my s Andreou, jako každou neděli, si zašly zacvičit bosu. Mezitím dovezli babí s dědou Fíka, takže po návratu jsme už byli kompletní.

Dali jsme děti spát a já si ještě stoupla k žehlícímu prknu.

Rekapitulace:

Co mě dnes potěšilo? Vysvětlily jsme si konečně s Adélou nedorozumění na cvičení.

Co mě dnes netěšilo? Rozbitý kotel.

Úklid skříní, vytřídila jsem, co už nenosím, jsou toho 2 tašky:

Téma: Tragédie Polska

10. 4. 2010

Chtěla bych touo cestou projevit účast s polským národem a jejich neuvěřitelnou a mrazivě symbolickou tragédií. Jsem obyčejná Češka nemající zvláštní vztah k Polsku, přesto mě toto neštěstí lidsky zasáhlo.

Upřímnou soustrast všem pozůstalým.

Sobota 10. 4. 2010

Den 34.

Dneska byl den změn. Dopoledne jsem uklízela skříně, odvezla jsem Kájinku k našim a frčela vstříc jarní změně. Nějak jsem měla silnou potřebu něco změnit. Začala jsem u vlasů. Sice jsem neměla tak "krátkou" představu, ale s výsledkem jsem byla moc spokojená.
Navíc jsem prožila úžasné odpoledne s mojí kadeřnicí, zjistily jsme, že nás od sebe dělí pouhých 14 dní a jsme ve stejném znamení. Pak už mi to naše souznění bylo jasné.

Haninka pořádala pro svou firmu u dědy Family day a náš tatínek pomáhal. Bohužel se dostavila jen polovina původního počtu přihlášených, tak akce trochu pokulhávala.

Doma už na mě čekala Kájinka s babičkou stojící za žehlícím prknem :-) Doprovod jim dělaly ségra s Lilčou. Navečer nám přijel tatínek zpět domů na kole. Od druhé babičky jsme dostali zprávy, že Fík byl na pouti a nejvíc se mu líbila jízda na poníkách.


Rekapitulace:

Co mě dnes potěšilo? Potykala jsem si se svou kadeřnicí.

Co mě dnes netěšilo? Nachomítla jsem se k ošklivé nehodě.

Změnu můžete posoudit i vy:

Pátek 9. 4. 2010

Den 33.

Tatínek měl dnes dovolenou. Dopoledne jsme zajistili, co bylo potřeba a i když se zhoršilo počasí, vyrazili kluci na kole k dědovi. My jsme za nimi s Kájinkou dorazily autem, tatínkovi dovezli batoh, protože zde kvůli práci s dědou musel přespat.

Po obědě jsem s dětmi odjeli domů, dětičky se vyspinkaly a odpoledne jsme vyrazili ven s Flerinkou. Naštěstí vysvitlo sluníčko, takže nakonec to byla příjemná procházka. Ještě jsme stihli i nakoupit a navečer si pro Fíka přijela babí.

Kájinka vzorně brzy usnula, takže se maminka mohla věnovat žehlení prokládaným klábosením s Martinou na skype :-)

Rekapitulace:

Co mě dnes potěšilo? Mail od Janči.

Co mě dnes netěšilo? Štofi si ukopl malíček.

Miláčkové si spolu už krásně hrají:

Čtvrtek 8. 4. 2010

Den 32.

Dnes měl tatínek dovolenou. Celá rodina šla na preventivní prohlídku k zubaři, Kryštůfek měl premiéru! Musím ho pochválit, trénování se nám vyplatilo, paní doktroka Iva mu v pohodě a v klidu prohlédla na zubařském křesle všechny zoubky a za odměnu dostal bombinko :-D Zato v čekárně si hrál zřejmě na indiána, je to náš poděs!Tatínek v doktorském martyriu pokračoval a zastavil se ještě na kontrolu očí a hned vyfasoval recept na nové brýle. Ty jsme stihli ještě i vybrat a objednat. Dopoledne jsme zakončili rodinným obědem.

Po obědě šly obě dětičky spinkat a tatínek dojel zařídit Kájince pojištění. Odpoledne jsme skočili na kola a jeli se projet po okolí. Projížďku jsme ochutili pobytem na dětském hřišti.

Doma jsme jen přeházeli děti do kočárku, tatínek vyrazil na druhou štaci s Flerinou a maminka si jela zacvičit.

Rekapitualce:

Co mě dnes potěšilo? Rodinný oběd.

Co mě dnes netěšilo? Na děstkém hřišti jsem se spadla přes kameny i s Kájinkou v ruce.

Středa 7. 4. 2010

Den 31.

Dnes jsme měli na pilno. Naše auto bylo objednáno na nové obutí. Objevili jsme, že na jednom místním učilišti přezouvají za 200 Kč! Na podzim jsme platili v servisu 800! Auto a klíčky jsme odevzdali a šli se na 2 hodiny někam ubytovat. Do azylu nás vzaly kolegyně u mě v práci a báječně jsme si popovídaly.

Po obědě usnuly obě děti naráz, tak jsem si udělala siestu proloženou věšením prádla ven na sluníčko. Využili jsme krásného počasí po spaní k hraní na zahrádce na pískovišti. Odpoledne jsme se vyvětrali u Labe s Flerinou a potom jsme skočily s Kájinkou na kolo a jely se projet. Dojely jsme ke staré babičce na návštěvu, tatínek s Fíkem si jeli zacvičit. Tentokrát tam prý Kryštůfek zlobil!

Rekapitulace:

Co mě dnes potěšilo? Pomohla jsem slepé paní.

Co mě dnes netěšilo? Písek z pískoviště měl Fík až za plínou.


Vzteklina:

Úterý 6. 4. 2010

Den 30.

Nějak jsem opomněla psát :-) Začíná být krásně, tak bude honička. Chtěla bych být s dětmi co nejvíce venku, v přírodě, mezi kamarády, s jejich vrstevníky, na zahradě...

Dopoledne jsme měli domluvenou návštěvu u Lucinky. Kryštůfek už pozná, kde Lucinka bydlí a křičel Ucinka, Ucinka! Celé dopoledne proběhlo bezvadně, děti si hrály, Kájinka popolézala mezi nimi a všichni jsme naplno vyplnili heslo: Bordel v bytě, šťastné dítě. Kolem poledne jsme pomohli uklidit hračky a jeli domů. Kájinka únavou usnula už v autě.

Odpoledne jsme si dojeli pro babičku Haničku, která byla tak hodná a pohlídala dětičky v autě, zatímco já jsem dokoupila druhou cyklosedačku, nějaké doplňky na kolo a nezbytnou cyklohelmičku pro Kájinku. Potom jsme se vydali ven s Flerinou, Kryštůfek šel skoro celou dobu "peky" (pěšky), venku bylo nádherně, užili jsme si to. Doma na nás už čekal tatínek, přišla k nám návštěva a navečer jsme ještě stihli vyjížďku po okolí s oběma dětmi. Dětem se to moc líbilo, oba výskaly, smály se a mě bylo krásně na duši. Takhle vypadá štěstí. Ale pšt, nikde to neříkejte, štěstí je jen muška....

Rekapitulace:

Co mě dnes potěšilo? Děda nám spravil stará městská kola, aniž jsme o tom věděli!

Co mě dnes netěšilo? Nemám čas číst ostatní blogy a mrzí mě to!

Velikonoční pondělí

Pomlázka:
České Velikonoce charakterizuje živá tradice pomlázky, konané po církevních velikonočních slavnostech převážně na Velikonoční pondělí, které patří k hlavním dnům jarního koledování. Velikonoční pomlázku známe z našich pramenů od středověku a má více podob. Jiná je na venkově, jiná je ve městech, liší se i od západu na východ.

Pojem velikonoční pomlázka má tři hlavní významy:

znamená obyčej šlehání dívek a žen jarními pruty, většinou spojené s koledováním
pomlázka znamená také prut, častěji spletené pruty
pomlázka jako velikonoční dar
Přestože v našich zemích je největší výskyt velikonoční pomlázky i prostorová koncentrace obyčeje ve střední Evropě, jsou u nás lokality, kde je pomlázka jako mrskání děvčat (žen) neznámá. Podle zpráv od konce 19. Století místy v jihozápadních Čechách a jižních Čechách (mezi Českým Krumlovem a Českými Budějovicemi) děti koledovaly o červené vejce bez mrskání.

Polévání vodou:
Podle pramenů z 19. A 20. Století se rozvinuly obyčeje polévání vodou, házení do vody apod. na stejných komunikačních principech jako pomlázka: Jako velikonoční obřad koledování a jako projev zájmu o dívku. Na rozdíl od pomlázky má velikonoční „oblevačka“ omezený lokální výskyt a soustřeďuje se na severovýchodní Moravě, místy na Valašsku, více na Lašsku a ve Slezsku.

Velikonoční vejce:
O velikonocích je vejce odměnou koledníkům, darem a předmětem zdobení. Vejce je velikonoční svěcenkou, rituálním prostředkem lidové víry, samostatným pokrmem a významnou součástí velikonočních jídel, místy předmětem her dětí a mládeže.



Zvláštní postavení má velikonoční vejce červené (odtud pojmenování Velikonoc Červené svátky). V lidových obyčejích a obřadech je červené (barvě životodárné krve) připisován význam prosperitní (ochranný, blahonosný). Legendy spojují červeň velikonočních vajec s Kristovou krví.

Pondělí 5. 4. 2010

Den 29.

A máme je tu zase. Jako malá jsem je neměla ráda, každý rok mě přímo stresovaly. Za ségrou chodili zástupy koledníků, já byla o 6 let mladší žába. U nás se polívalo i vodou. Jednou mě někdo z jejich bandy čapnul a hodil do vany také. A u toho poznamenal: To je váha...! A od té doby šlus, konec, utrum. Raději jsem se i zamykala v pokoji, protože mamka byla schopná klukům otevřít ještě i v době, kdy jsem spala a pustit je do mého pokoje...

Teď už je to naštěstí jiné. Letos jsem si je poprvé vychutnala. Naučili jsme Kryštůfka "Hody hody" a vyrazili jsme na koledu. Byl moc roztomilý, každou koledu zakončil: Bombinko dej! Takže jsme vykoledovali dva koše vajíček, zajíčků a jiných dalších pamlsků. Tatínek už jeden košík zabavil do práce :-)

Dopoledne jsme zakončili u babičky - tchýňky, kde na nás čekala i naše tetička Haninka. Rodinnou sešlost jsme si užili. Děti se u babí krásně vyspinkaly a jeli jsme domů. Velikonoční pondělí jsme zakončili rodinnou procházkou.

Rekapitulace:

Co mě dnes potěšilo? Viděli jsme se s "tetou" Dášou.

Co mě dnes netěšilo? Nepříznivé počasí.


Koledníček:

Sváteční Kájinka s Haninkou:

Téma dne: Hod boží velikonoční

Obřady Vzkříšení otevřely hlavní velikonoční svátek, Hod Boží velikonoční, a s ním sváteční období osmi neděl vrcholící Hodem božím svatodušním.

Podle pamětí z počátku 20. Století bylo nepsaným zákazem prací o velkém svátku nezametat, nestlat, nevynášet hnůj z chlévů, nemýt nádobí, nešít, nečistit boty, a někde také nevařit.

Stravě se ovšem po dlouhém předvelikonočním půstu dostává na Hod Boží velikonoční zvláštního významu: mnoho zpráv při tom líčí, že o velikonočním hodu se lidé postili až do skončení bohoslužeb, a ani potom neobědvali maso: jediným svátečním přepychem bylo posvěcené pečivo. Někde pro chudobu nebo pro obyčej požívat jako první svěcený pokrm, jinde čas prožitý v kostele; místy proto ženy připravovaly sváteční oběd dopředu na už na Bílou sobotu. Dodnes nosí katolíci a pravoslavní velikonoční pokrmy k posvěcení: čím dále na východ, tím bohatší tradice svěcení pokrmů, tím objemnější obřadní koláč a košíky s uzenou šunkou i klobásami.

Z hlediska stravy se o Velikonocích setkávají dvě krajnosti: půst (je nejdelší a na Velký pátek vrcholí nejpřísněji) a hojnost. Hodové stolování na první velikonoční neděli, uvedené podle tradice katolických rodin modlitbou a svěceným vejcem, liší se podle zámožnosti či chudoby i podle krajů. Zvláštní postavení mělo ve velikonočním jídelníčku vejce a s ním pečivo.

Vejce jsou též základem mazance, který je u nás nejstarším doloženým velikonočním pečivem a spolu s beránkem patří k nejstarším velikonočním svěcenkám: mazanec je hodovým pokrmem, darem i rituálním prostředkem. Podle staročeských kuchařek byl velikonoční mazanec koláč syrnej veliké noci, tj. nesladké pečivo připravované ze strouhaného sýru a většího množství vajec. Okrouhlý bochníkový tvar a znamení kříže si ponechal. Mazance jsou v textech dívčích koled i v pomlázkových koledách.

Oproti velkým kulatým mazancům a koláčům známe i kontrastně malé velikonoční pečivo. Postní jidáše (jidášky), a ještě drobnější Boží dárečky. Figurky, panáčky, ptáčky, preclíčky atd.

K velikonočnímu hodu jako svátku křesťanů patří především beránek, podle bible obřadní pokrm Židů před jejich odchodem z Egypta. Jako symbol čisté oběti je beránek předobrazem křesťanských Velikonoc a podobenstvím Spasitele. Jako obřadní velikonoční pokrm a svěceninu známe beránka od středověku dodnes. V historických zprávách ale jen těžko poznáme, zda šlo o maso nebo pečivo.

Kromě jehněčího masa se na sváteční velikonoční stůl podávalo také kůzlečí nebo telecí. Požívání masa a masitých pokrmů na Boží hod velikonoční se ovšem různí. Typické pro velikonoční hodování jsou spíše kombinace masa, zvláště sekaného, s vejci nebo s pečivem, a také s kopřivami, libečkem i dalšími zelenými bylinkami. Různé nádivky a směsi.

Neděle 4. 4. 2010

Den 28.

Budíček nebyl příjemný. Už v 5.45 se vzbudila Kájinka, sice jsem jí dala mlíčko, ale už neusnula. Vzápětí přišel Kryštof a bylo po spaní. Dopoledne jsme doma uklízeli, tatínek si vzal na starost auto a pak už k babičce na Velikonoční oběd, jelikož zítra máme spoustu práce vyšlehat Fíkovy kamarádky.

Po obědě zůstal Fík na spinkání u babičky a my se jely s Kájinkou projet. Její první jízda. I přilbu nesla celkem statečně a projížďka se nám oběma moc líbila. Odpoledne jsem předala Kájinku tatínkovi a šla si s Andreou zacvičit. Dnes jsem měla co dělat odejít z tělocvičny. Adélu - majitelku jsem nezastihla, tak předchozí nedorozumění jsme si stále nevysvětlily.

Kryštůfek mi s babí a Lilčou přišli naproti a pak už jsme s Fíkem šlapali domů sami. Docela jsem si tu procházku s Kryštofem užila. Šli jsme poprvé spolu sami jen za ručičku.

Rekapitulace:

Co mě dnes potěšilo? Půjdeme s Andrejkou vybírat svatební šaty.

Co mě dnes netěšilo? Při hlídání tatínkovi spadla Kájinka ze schodů :-(

Kájinka cyklistka:

Téma dne: Bílá sobota

Bílá sobota navazuje na velkopáteční atmosféru půstu, hlídání a návštěvy Božího hrobu, a přináší zlom. Tmu a ticho v katolických kostelích střídá světlo svící, zvonění a varhany, aby myšlenka Kristova kříže a smrti vrcholila znamením jeho zmrtvýchvstání.

Bílá sobota představuje hudební umění venkovských kantorů, muzikantů a zpěváků na kostelních kůrech a slavnostní atmosféru procesí a průvodu Vzkříšení. Znamená konec půstu, pečení velikonočních beránků a mazanců, poslední hrkání chlapců s koledováním, toleruje výstřelky mládeže a chodníčky zamilovaných.

Posvátný čas kostelního zvonění na Bílou sobotu byl dalším a většinou posledním vyvoleným časem pro konání blahonosných obyčejů pašijových dní: za čistotu domova a hojnost (tlučení do prahů, zvonění klíči i mincemi), za sílu (zvedání těžkých břemen), za zdraví a krásu. Umývání v pramenité vodě, která byla novou vodou výhradně na Bílou sobotu během prvního zvonění.

Zvláštní pozornost patřila v tomto ovocným stromům: Za jejich „probuzení“ k příští úrodě se postřikovaly vodou, někde hospodyně během zvonění otírala stromy čerstvě zadělaným těstem mazance nebo jiného obřadního pečiva. Nejčastěji lidé stromy třásli.

Ke katolickým obřadům Bílé soboty dodnes patří Svěcení vody, nové křty dospělých a obnova křesťanského slibu věřících. Pro věřícího mohou být rituálem společného vstání s Kristem, projevem spoluúčasti člověka na velikonočním znovuzrození.

Sobota 3. 4. 2010

Den 27.

Ráno byly nervy. Konečně jsme si mohly vyzvednout kola. Samozřejmě nic nebylo jednoduché, ale nakonec kola máme doma. Bohužel bez jedné sedačky.

Tatínek musel pomáhal dědovi na zabijačce. Dědovi už zase není dobře, je nemocný s ledvinami a čas od času leze bolestí po zdi. Bohužel má tolik závazků, že nemůže ani k doktorovi, protože by ho hned hospitalizovali. Babička slavila svátek, tak jsme vzali i babičku Haničku a dopoledne jsme si prošli tatínkovu rodnou vesnici. Bylo nádherně. Sluníčko svítilo, ale pořád tak nějak mrazivo.

Odpoledne jsme oslavili babičky svátek a tatínek si dal do pořádku kolo a domů už vyrazil na kole. My jsme si kolo vytvedli u Martinky a už se těšili na projížďku. Ale tatínek se zřejmě těšil víc, sedačku si přemontoval k sobě a vyjeli si s Kryštůfkem sami dva. A na nás zbyla Flerina.

Rekapitulace:

Co mě dnes potěšilo? Kájince nalezen 4. zoubek.

Co mě dnes netěšilo? Kryštůfek se zase zranil, o cyklosedačku si udělal monokl.

Štofík řehtá: